Jedním z mých nejoblíběnějších hudebních umělců je britská skupina Muse (Znáte?). Poslední dobou se jejich hudby nemůžu nabažit a "hltám" ji do sebe prakticky pořád  mp3kou ve škole a ve městě, doma na počítači nebo ve volných chvílích, kdy se přistihnu, že si je broukám. Jejich styl je přesně to, co mě "nabije" a můžu jít v klidu do druhého dne. Nedokážu ten pocit popsat. Proto pro mne bylo vydání nové desky (letošní podzim) skvělou zprávou, ikdyž...

V poslední době se ve mě zmítá podivná myšlenka chytit knihu a číst. Přiznám se, mám zrovna období, kdy vážně vůbec (kromě časopisů a hudebních biografií) nečtu. Teď začínám čtení opět přicházet na chuť. Dočetl jsem biografickou knížku a seděl. Seděl a přemýšlel, na jaký žánr mám vlastně náladu. Mezi první favority patří veleúspěšné Stmívání od Stephenie Meyer (předpokládám, že znáte). Vůbec nevím o co běží, protože jsem neviděl film ani kompletní děj mi není znám. Tak proto. Dál mne napadá nějaký sci-fi příběh. Nějaké Star Wars klidně, ovšem ne přehnané "hvězdné blboviny". Najdu knihu, která mne vysvobodí z nudy? Jestli ano, samozřejmě dám vědět, zatím mi můžete radit vy. Díky.

Twitteru jsem ještě nepropadl, pomalu začínám zjišťovat proč. "Tweetování" se stalo společně s Facebookem jedním z největších symbolů dnešní internetové doby. Facebook jsem ještě zkousl, Twittera nemám a ani jsem nad tím moc nepřemýšlel. Velkou brzdou je možná i poplatek za klasickou SMS, což mi přijde zbytečné... Platit za zprávy, které by nikdo nečetl? Děkuji, vážně ne. Ale teď se začíná situace měnit, přemýšlím nad registrací u Twitteru a ptám se vás:

Máte Twitter?

 Ano, jsem to já. Opět. Znovu a znovu... tentokrát pokračuji. Nejsem si jistý jak dlouho, ale zkouším to. Zkouším to a ono se to "nějak vyvrbí". Vždycky se to totiž nějak dokázalo vyvrbit. Občas mi přijde až kruté, jak je těžké najít na internetu někoho, kdo bude s chutí číst vaše názory. Ale jen někdy. Patřím totiž asi mezi tu "slabší sortu", která nemá v genech mít fandy. Jsou tu ale i horší exoti a proto šance v tak doufáné publikum zatím rostlo a rostlo. Dnes dorostlo do takové velikosti, kdy jsem se probudil s pocitem opět chtít psát (nebo se jenom pokusit) :D. S nadšením doufám v alespoň jeden komentář, který by mě spasil... nemohu se dočkat.